Biotopy

Posledním trendem v Evropě se stávají koupací jezírka, kdy se v zahradní architektuře opět „vracíme k přírodě“, učíme se společně žít a vzájemně si pomáhat. Přírodní jezírka jsou krásným příkladem: člověk vytvoří nový vodní prostor pro život vhodných rostlin a živočichů, a ti mu na oplátku vodu čistí, udržují a zkrášlují. Voda je čištěna pouze biologicky bez chemických přípravků, což ocení nejen naše kůže a oči, ale i širší okolí.

Velmi důležité je však i estetické hledisko - jezírko zapadá mnohem přirozeněji do celkové koncepce zahrady. Převážnou část roku se na zahradě totiž nekoupeme, ale zato se na ni stále díváme! A v tomto směru nám jezírko nabízí mnoho dalších zážitků - umožňuje pěstování a pozorování celé řady krásně a neobvykle kvetoucích vodních a mokřadních rostlin, ale i barevných rybek (do určitého množství).

Koupací jezírko je v principu foliové jezírko takových rozměrů, aby se v něm dalo pohodlně koupat i plavat. Konstrukce je specielně upravena tak, aby prostor na koupání byl samostatný a ničím nerušený. Součástí je samozřejmě i bezpečný a pohodlný vstup do vody, plocha na opalování (molo) a podobně.

Myšlenka na koupání v „živé“ vodě je jistě staršího data, ale teprve ažv dnešní době je tento přístup opravdu smysluplný a efektivní: na jedné straně máme k dispozici nové materiály , na druhé potřebné znalosti v oboru biologického čištění vod. Při správné konstrukci totiž za nás (a bez nás) dnem i nocí pracují celé armády užitečných mikroorganismů a rozmanité druhy vodních a mokřadních rostlin. Rozkládají, nasávají a přeměňují látky ke stavbě svých těl. To se za vhodných podmínek děje automaticky, neboť čistota vody je přirozený stav stejně jako je přirozeností člověka být zdravý. 

Pro čistotu vody je velmi důležitý vysoký obsah kyslíku, ten ke svému životu potřebují užitečné mikroorganismy. 

Jedním z největších problémů vodních ploch jsou řasy.  V chlorovaných bazénech se ničí chemickými přípravky, v přírodních na to jdeme úplně jinak: vytvoříme prostředí, ve kterém se jim nelíbí, takže „odejdou“ samy. K tomu využíváme především vyšších vodních a mokřadních rostlin, které svými kořeny z vody neustále odčerpávají živiny a představují tak pro řasu smrtelnou konkurenci - prostě ji vyhladoví. Cílem je tedy voda, která má co nejvyšší obsah kyslíku a naopak co nejnižší množství živin.